WHO považuje obezitu za globální epidemii postihující miliony lidí. Problém obezity se stává stále naléhavějším a začíná představovat sociální hrozbu pro životy lidí bez ohledu na jejich sociální a profesní postavení, region bydliště, věk a pohlaví.
V Evropě trpí obezitou 60 % dospělé populace. V poslední době se celosvětově zvyšuje výskyt obezity u dětí a dospívajících: 25 % dospívajících trpí nadváhou a 15 % je obézních. Nadváha v dětství je významným faktorem obezity v dospělosti: 50 % dětí, které mají nadváhu v 6 letech, se v dospělosti stane obézním a toto riziko se během dospívání zvyšuje na 80 %.
Obezita snižuje celkovou délku života v důsledku častého rozvoje závažných komorbidit. Patří mezi ně diabetes 2. typu, hypertenze, dyslipidémie, ateroskleróza a související onemocnění, reprodukční dysfunkce, cholelitiáza a osteochondróza. Obezita snižuje odolnost vůči nachlazení a infekčním onemocněním a dramaticky zvyšuje riziko komplikací během operací a úrazů.
Zdraví jedinců trpících nadváhou a obezitou je naléhavým, rozšířeným a společensky významným problémem. Moderní společnost podporuje neúmyslnou obezitu u svých občanů tím, že prosazuje konzumaci vysoce kalorických a tučných potravin a zároveň díky technologickému pokroku podporuje sedavý životní styl. Tyto sociální a technologické faktory přispěly v posledních desetiletích k nárůstu obezity. Světová zdravotnická organizace dospěla k závěru, že hlavní příčinou epidemie obezity na celém světě je nedostatek spontánní a s prací související fyzické aktivity u populace v kombinaci s nadměrnou konzumací tučných a vysoce kalorických potravin.
Obezita významně zkracuje průměrnou délku života o 3–5 let u osob s mírnou nadváhou a až o 15 let u osob s těžkou obezitou. Téměř ve dvou ze tří případů dochází k úmrtí na onemocnění spojené s poruchami metabolismu lipidů a obezitou.
Obezita je obrovský sociální problém. Většina obézních jedinců trpí nejen nemocemi a omezenou pohyblivostí, ale také nízkým sebevědomím, depresemi a dalšími psychologickými problémy způsobenými předsudky, diskriminací a izolací ve společnosti. Postoje společnosti k obezitě jsou často negativní, ale poslední dobou se dost agresivně vnucuje tolerantní postoj, dokonce pozitivní (Body Positivita).
Navzdory tomuto významnému problému zůstává současný stav léčby obezity neuspokojivý. Je známo, že většina lidí vyhledávajících léčbu je odrazována vyhlídkou na to, že budou muset po delší dobu dodržovat monotónní, polohladovící stravu. Většina těch, kteří zahájí léčbu, nedosáhne normální tělesné hmotnosti a dosažené výsledky jsou často výrazně horší, než se očekávalo. I po úspěšné léčbě se u většiny pacientů objeví relaps a znovu se dostanou na svou původní hmotnost nebo i více. Je známo, že 90–95 % pacientů znovu získá svou původní hmotnost do 6 měsíců po ukončení léčby.
Prevence obezity není o nic lepší. Ačkoli rizikové faktory a rizikové skupiny pro rozvoj tohoto onemocnění byly v poslední době z velké části identifikovány, jejich využití v prevenci je stále velmi omezené.
Přejídání je hlavní příčinou obezity u dospělých i dětí. Chronické přejídání narušuje centrum chuti k jídlu v mozku a normální množství konzumovaného jídla již nedokáže dostatečně potlačit hlad. Tělo metabolizuje přebytečnou stravu a ukládá ji jako tuk, což vede ke zvýšení tělesného tuku a obezitě.
Existuje však mnoho důvodů, proč se lidé přejídají. Silný stres může snížit citlivost mozkového centra sytosti, což vede člověka k nevědomé konzumaci většího množství jídla. Podobná situace může být důsledkem řady psychoemocionálních faktorů, jako je osamělost, úzkost, melancholie a u lidí trpících neurózami. V těchto případech jídlo jakoby nahrazuje pozitivní emoce. Mnoho lidí před spaním silně jí při sledování televize, což také přispívá k obezitě.
Věk hraje ve vývoji obezity významnou roli, a proto je dokonce identifikován speciální typ obezity: obezita související s věkem. Tento typ obezity je spojen s věkem podmíněným poškozením řady specializovaných mozkových center, včetně centra chuti k jídlu. K ukojení hladu je s věkem potřeba více jídla. Proto mnoho lidí, aniž by si to uvědomovali, s přibývajícím věkem začne jíst více a přejídat se. Dále hraje významnou roli ve vývoji obezity související s věkem snížená funkce štítné žlázy, která produkuje hormony zapojené do metabolismu.
U řady onemocnění je obezita jednou ze složek základního onemocnění. Například obezita je často spojena s endokrinními poruchami, jako je Cushingova choroba, hypotyreóza a inzulinom. Tento typ obezity se nazývá sekundární obezita. Lékař určuje příčinu obezity u každého jednotlivého pacienta provedením série specializovaných testů a určuje, zda obezita souvisí pouze se sedavým životním stylem a přejídáním, nebo zda je přítomna sekundární obezita.
Strategickým cílem léčby nadváhy a obezity není jen úbytek hmotnosti, dosažení komplexní kontroly metabolických poruch a prevence rozvoje závažných onemocnění souvisejících s obezitou, ale také dlouhodobé udržení těchto výsledků. Proto lze za úspěšnou považovat pouze léčbu, která zlepšuje celkový zdravotní stav pacienta. Bylo prokázáno, že ve většině případů k tomu postačuje úbytek hmotnosti o 5–10 % původní tělesné hmotnosti.
Související článek: Obezita
